Choď na obsah Choď na menu
 

Herpes virus asociovaný s Kaposiho sarkomem u homosexuálů

Herpes virus asociovaný s Kaposiho sarkomem, nově označovaný jako lidský herpes virus 8 (HHV-8) je spojován s Kaposiho sarkomem, Primárním efuzním lymfomem a Castlemanovou chorobou.

Virus se objevuje ve zvýšené míře též u pacientů s lupénkou (SLE). Podle jedné studie (ZDROJ) byla DNA viru nalezena u 10,3 % pacientů s lupénkou v porovnání s 0,8 % u zdravých jedinců a protilátky byly nalezeny u 17,8 % pacientů s lupénkou v porovnání s 1,6 % u zdravých lidí.

Před vypuknutím pandemie AIDS byl Kaposiho sarkom ve Spojených státech vzácným onemocněním. Každý rok se objevovaly dva nové případy v přepočtu na jeden milion obyvatel.

S nástupem pandemie AIDS se výskyt Kaposiho sarkomu zvýšil více než 20krát a vyvrcholil na úrovni 47 nových případů na milion obyvatel na počátku devadesátých let. Když pandemie AIDS začinala, tak se odhadovalo, že Kaposiho sarkomem onemocní každý druhý pacient infikovaný HIV.

S účinnější léčbou AIDS, zejména HAART, se výskyt Kaposiho sarkomu snížil na dnešních 6 nových případů na milion obyvatel.

Virus se přenáší krevní transfúzí. Studie provedená v Ugandě ukázala zvýšenou úmrtnost pacientů, kteří dostali krev obsahující protilátky proti HHV-8. (zemřelo 17 % pacientů ve srovnání s 7,9 %, kteří dostali krev od dárců bez protilátek proti HHV-8).

 

Kaposiho sarkom u HIV+ pacienta

HIV-pozitivní pacient s Kaposiho sarkomem, který překrývá kandidová infekce.

 

Michael  Cannon z amerického federálního úřadu CDC (Centers for Disease Control and Prevention) se problematikou viru zabývá v článku Lidský herpesvirus-8 (HHV-8)_jako nově se šířící patogen: vliv na dárcovství semene (Human Herpesvirus 8 (HHV-8) as an Emerging Pathogen: Relevance to Semen Donation). V následujících třech tabulkách je přehled dosavadních studií, které porovnávaly výskyt protilátek proti viru HHV-8 v krvi různých skupin americké populace:

 

Kaposiho sarkom u HIV+ pacienta

 

 

 

HHV-8

 

 

 

HHV-8

 

Všechny tři tabulky ukazují mnohonásobně zvýšené riziko výskytu HHV-8  u mužů kteří mají sex s muži (MSM), především u HIV pozitivních, ale i u HIV negativních (10 – 20 %). Ilustrativní je zejména poslední tabulka, ze které je zřejmé, že HHV-8 se nakazilo 65% MSM, kteří měli za poslední dva roky více než 250 sexuálních partnerů. Ale i v případě MSM, kteří v posledních dvou letech měli od jednoho do pěti sexuálních partnerů, což u gayů znamená výjimečně puritánské chování, je jich nakaženo 23 %. Oproti tomu u mužů, kteří v posledních dvou letech neměli žádného mužského sexuálního partnera bylo nakaženo pouze 0,5% (95% z nich byli výluční heterosexuálové). Z tabulek vyplývá, že na infekci HHV-8 nelze pohlížet jenom jako na důsledek oslabené imunity v důsledku AIDS.  Nakažení virem ovšem u zdravých jedinců jen zřídka kdy vede k rozvoji nádorových onemocnění. Virus však mohou dále šířit pohlavním stykem, darováním krve, slinami a jinými způsoby.

 

Autor článku se zaměřuje především na riziko vzniku Kaposiho sarkomu a uvádí, že odhadované roční riziko rozvoje tohoto nádoru u zdravých lidí není velké:

  • 1 z 1,000,000 u zdravých lidí (Biggar et al.,1984)
  • 1 z 80 u lidí, kterým byl transplantován orgán (Penn, 1997)
  • 1 z 50 u lidí s HIV (Jones et al., 1999)
  • 1 z 20 u lidí seropozitivních současně na HIV a HHV-8 (Martin et al., 1998; Rezza et al., 1998; Jacobson et al., 2000).

Dosavadní testy, polymerázová řetězová reakce ani serologický test nejsou dostatečně spolehlivé a žádný test nemá schválení od amerického úřadu FDA.

Práce Michaela Cannona se zaměřuje na dárcovství semene, ale plynou z ní jasné důsledky i pro dárcovství krve, dalších krevních produktů a orgánů. Právě u lidí, kterým byl transplantován některý orgán nebo část těla se uvádí riziko vzniku Kaposiho sarkomu u jednoho z osmdesáti. Vzhledem k mnohonásobně vyššímu promoření virem HHV-8 u gayů je zjevná rizikovost použití jejich tkání a orgánů. K přenosu dochází také sexuálním stykem s gayi, ale i při jiném těsném kontaktu. Je doložen například přenos slinami.

Obecně lze říci o celé řadě virů, že jejich souvislosti s různými nemocemi jsou málo probádané. Proto je třeba předcházet jejich šíření i v situacích, kdy důsledky virových infekcí nejsou dosud dostatečně prozkoumané a průběh infekce se jeví bezpříznakový, jako třeba v případě Torque teno viru. U mnoha virů je podezření na souvislost s autoimunitními nemocemi, cukrovkou, nemocemi kardiovaskulárního systému apod. V případě HHV-8 je podezření na souvislost s lupénkou. S původními Kochovými postuláty, které měly stanovit příčinnou souvislost mezi patogenem a nemocí, se v takových případech obvykle nevystačí. Virus může vyvolat nemoc pouze u jedinců s určitou genetickou výbavou, v kombinaci s oslabením imunitního systému, se změnami v průběhu stárnutí, mnoho let po nákaze atd. Nemoc také mohou vyvolávat jenom některé sérotypy viru.

HHV-8 je jenom jedním z mnoha virů, jejichž výskyt je u gayů vícenásobně zvýšen. Proto tímto článkem o HHV-8 začínám dlouhou sérii, která bude přinášet informace o výskytu dalších sexuálně přenosných nemocí, jiných než HIV, v gay komunitách. Hlavním smyslem je prevence, varování že sexuální styk s homosexuálem, nebo obecněji mužem který měl někdy sex s jinými muži, představuje statisticky mnohonásobně vyšší riziko infekce v porovnání se stykem s výlučným heterosexuálem. Varování se týká i žen, protože většina MSM, ale i velká část homosexuálů má v průběhu života, nebo některé životní etapy, sexuální styky i s opačným pohlavím.

Zdroj:tu