Choď na obsah Choď na menu
 

Pederastie a homosexualitaLord Frederic Leighton.jpg 

Pederastie je hlavní forma, kterou mužská homosexualita získala v západní civilizaci – a nejen na západě! Pederastie je neoddělitelná od nejvyššího okamžiku západní kultury – antického Řecka a renesance.

V Německu na konci devatenáctého století byla pederastie integrální součástí nového hnutí gayů. První gay časopis na světě – Der Eigene, vydávaný od roku 1896 – byl pederastní a anarchistický časopis „pro mužskou kulturu“...

Otázka lásky mezi muži a chlapci prolíná hnutím gayů od konce devatenáctého století spolu se vzestupem prvního hnutí za práva gayů v Německu. Ve Spojených státech hnutí gayů ustoupilo od své vize sexuálního osvobození ve prospěch integrace a asimilace do stávajících sociálních a politických struktur a současně s tím se ve zvyšující se míře uchyluje k marginalizaci, ba dokonce démonizaci mezigenerační lásky. O pederastii – což je láska mezi mužem a mladistvým ve věku 12 – 18 let – říkají homosexuálové, lesby a feministky střední třídy, že nemá nic společného s osvobozením gayů. Někteří zacházejí dokonce tak daleko, že absurdně tvrdí, že se jedná o heterosexuální fenomén, nebo dokonce „sexuální zneužívání“. Jaká travestie!

Pederastie je hlavní forma, kterou mužská homosexualita získala v západní civilizaci – a nejen na západě! Pederastie je neoddělitelná od nejvyššího okamžiku západní kultury – antického Řecka a renesance.

V Německu na konci devatenáctého století byla pederastie integrální součástí nového hnutí gayů. První gay časopis na světě – Der Eigene, vydávaný od roku 1896 (jeden rok před založením první organizace na obranu práv gayů, Vědecko-humanitárního výboru Magnuse Hirschfelda) – byl pederastní a anarchistický časopis „pro mužskou kulturu“ s individualistickým a anarchistickým pohledem založeným na idejích Maxe Stirnera (autor Der Einzige und sein Eigentum). Jeho vydavatel Adolf Brand byl vůdčí figurou hnutí gayů během prvních dekád, dokud se nedostali k moci nacisté. Časopis byl vydáván až do roku 1933. Brand zemřel během spojeneckého bombardování Berlína v roce 1945.

Další vedoucí pederast a spisovatel Benedict Friedlaender byl také vedoucím Hirschfeldova výboru až do roku 1908, kdy spáchal sebevraždu. Podobně jako dnes, ty dvě skupiny – pederasti v Gemeinschaft der Eigenen (Spolek těch, kteří vlastní sami sebe, Self-Owners) a Hirschfeldova skupina – představovali dvě křídla hnutí gayů. Ačkoli v některých záležitostech spolupracovali (například obě skupiny oponovaly statutu sodomie, paragrafu 175), rozdělovaly je ostré ideologické a vědecké rozdíly. A různými zvláštními cestami, mnohé z těchto rozdílů přetrvávají za docela odlišných okolností  až do současnosti.

David Thorstad - NAMBLA.jpg

David Thorstad, spoluzakladatel organizace NAMBLA na vodní posteli s dětmi

Spolu s šířením medicínského modelu homosexuality na konci devatenáctého století se zvýšil vliv lékařů a psychiatrů v hnutí gayů. Ti nahlíželi na homosexuály jako na „třetí pohlaví“ (third sex), nebo jako na „přechodné sexuální typy“ (Zwischenstufen v němčině), „ženskou duši chycenou v mužském těle“ (nebo naopak u leseb) – pohled prosazovaný Hirschfeldem. Pederasti proti tomuto názoru aktivně bojovali. Věřili v inherentní bisexualitu lidských bytostí a tvrdili, že vliv medicíny dal hnutí gayů auru nemocnice. Mnozí cítili, že mladší a starší muži jsou přirozeně přitahováni jeden k druhému a že pederastie je pro společnost pozitivním jevem, protože pomáhá socializovat mladé muže a poskytuje jim nezbytný prostor k provozování sexu, takto redukujíce nežádoucí sociální jevy jako jsou nechtěná těhotenství a prostituce. Někteří z nich (například Hans Blüher známý díky své knize o hnutí Wandervogel) věřili, že pederastie a vznik přátelských vazeb mezi muži (male bonding) vytváří základnu pro silnější národ a stát – názor, který v perverzní podobě nalezl pokřivené vyjádření v militarismu Hitlerjugend.

Friedlaender například zesměšňoval koncept „ubohé ženské duše chřadnoucí v mužském těle a „třetího pohlaví“ a napadal koncept třetího pohlaví jako „degradující a žebrácký … prosící o soucit“. Trval na historickém přístupu, který bere v úvahu též antropologické důkazy a napsal: „Pohled do kultur zemí před a mimo křesťanství dostatečně ukazuje kompletní neudržitelnost [Zwischenstufen] teorie. Zvláště v antickém Řecku by většina vojenských vůdců, umělců a myslitelů musela být „psychickými hermafrodity“. V kritice konceptu třetího pohlaví a v rozpoznání nejednoznačnosti a potenciální bisexuality lidského živočicha měli pederasti pevnější půdu pod nohama, než větší „mainstreamové“ hnutí gayů. Argumenty třetího pohlaví byly po léta naprosto diskreditovány.

Justin Bieber NAMBLA.jpg

Titulní stránka bulletinu NAMBLA (North American Man/Boy Love Association)

Asimilacionistické skupiny gayů a leseb ve Spojených státech ve zvyšující se míře, jako druh reminiscence devatenáctého století argumentují, že homosexualita je vrozená, že je předurčená geneticky. („My si nemůžeme pomoct, že jsme gayové, už jsme se tak narodili, tak nás prosím nediskriminujte“ – ozvěna argumentů devatenáctého století, která prakticky žádá o soucit a která žádným způsobem nezpochybňuje zabudovanou sociální represi stejnopohlavní lásky.) Hnutí gayů střední třídy usiluje o speciální zacházení pro speciální druh lidí, kteří adoptovali „gay“ identitu – „gaye“ – spíše než aby usilovali o osvobození potlačeného sexuálního potenciálu pro každého. Pro ně je podstatná identita, ne konání. Základní argument hnutí gayů se dnes zredukoval na následující: Homosexuálové se narodili jako homosexuálové, heterosexuálové jako heterosexuálové; proto osvobození homosexuálů nepředstavuje žádnou hrozbu pro status quo a dominanci nadřazenosti heterosexuality. To je starý argument „dědičnost versus prostředí“ (nature versus nurture) převlečený v nových, akomodacionistických šatech.

Teoretická chudoba tohoto názoru je vidět z faktu, že mnozí lidé – bez pochyb včetně některých v této místnosti mění své sexuální chování v závislosti na okolnostech nebo v průběhu svých životů. Jestli existuje genetický základ pro homosexualitu a heterosexualitu – to znamená, že naše chování je determinováno našimi geny, spíše než spoustou sociálních a kulturních proměnných, které se liší od člověka k člověku – tak to neznamená odlišné a vzájemně se vylučující kategorie, ale potenciál pro různé varianty sexuálního vyjádření, které leží v dosahu každého. (Tuto linii uvažování proti ghettu, antighetto thinking, výmluvně vyjádřil zesnulý italský gay aktivista Mario Mieli ve své knize Homosexuality and Liberation.)

Skutečný motiv za oživením argumentu „vrozenosti“ je politický a ne vědecký. Gayové asimilacionisté se chtějí stát součástí existující, nespravedlivé kapitalistické společnosti a neměnit společnost v ničem podstatném. Jejich přístup je sobecký a ne altruistický. Usilují o drobné přizpůsobení současného stavu, ne o radikální sociální změnu. Byli kooptováni heterosupremacistickou mocenskou strukturou.

Jeden zjevný protiklad v asimilacionistické pozici spočívá v tom, že pokud je homosexuální identita vrozená, jak říkají, proč potom brání svobodě sexuálního vyjádření u dětí? Asimilacionisté argumentují, že sexuální identita je fixována do věku šesti let, ale odepírají mladým lidem právo užívat si sexuální potěšení s osobami dle jejich vlastního výběru. Pro ně je klíčové slovo „ochrana“, ne „osvobození“; volají na stát, aby „chránil“ mladé lidi před vyjádřením a prozkoumáním svého vlastního sexuálního chování. Chtějí „chránit“ mladé lidi před „špinavými starými muži“ (Já shodou okolností mluvím jako „špinavý [gay] starý muž“ – něc, co beru jako pozitivní cíl), ale ve skutečnosti je chrání před sebou samými. Podporují kriminalizaci sexuality mladých lidí, zvláště když zahrnuje sex s dospělými muži. Odsuzují jakéhokoli dospělého, který pomáhá mladým lidem prozkoumat jeho nebo její sexualitu. Jsou jako rodiče – dokonce horší, protože předstírají že nabízejí vedení ke gay budoucnosti.

Ovšem že svojí roli hrají také peníze. Je to naprosto jasné v případě mnohých skandálů ve Spojených státech ohledně sexu mezi kněžími a mladistvými, ve kterých katolická církev vyplatila miliony dolarů v úsilí tyto skandály nějak dořešit. Jestliže, tak jak se to často v těchto skandálech stalo, chlapec přicházel pravidelně zpět po celá léta, aby měl sex s knězem a „oběť“ čekala dvacet až třicet let před tím, než kněze udala, je oprávněné uvažovat o tom, zda jeho motiv nebyl především finanční; a jestliže existuje pocit viny, tak vyplývá převážně ze středověkého a pokryteckého postoje církve a ne automaticky ani nezbytně ze sexuálního vztahu samotného.

Lord Frederic Leighton.jpg Lord Frederic Leighton: The Hit (1893), publikovaný na stránkách NAMBLA (North American Man/Boy Love Association)

Německý trestní zákoník v devatenáctém století stanovoval legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku na 14 let. V roce 1897 Vědecko-humanitární výbor začal sbírat podpisy pod petici za odvolání ustanovení o sodomii (kampaň, která trvala dvacet pět let a bez úspěchu). Doufali, že učiní návrh přijatelnějším pro stávající mocenské struktury tím, že výměnou za odvolání trestnosti sodomie se zvýší legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku na 16 let! Tím začal trend, který pokračuje v hnutí gayů dodnes, posunout ohnisko od konsensuální povahy sexuálního aktu k většímu vlivu dospělých na úkor ostatních – milovníků chlapců a mladých lidí, o jejichž vztazích ví (nebo by měli vědět), že jsou neméně konsensuální.

…..

Na počátku dvacátého století pederasti reagovali na dusivou, sex potlačující atmosféru předválečného Německa oslavou nahoty a krásy lidského těla. Glorifikace mužského těla po vzoru starověkého Řecka umožnila zobrazovat a diskutovat univerzální aspekty lidské sexuality navzdory rozšířené nevědomosti, narůstající medikalizaci homosexuality a represivnímu zákonodárství. Spolu s glorifikací mužského těla však šla i tendence u části pederastů očerňovat jiné formy sexuálního vyjádření – zvláště mezi dvěma dospělými jedinci „třetího pohlaví“ – a dokonce misogynie. Friedlaender například šel tak daleko, že odmítl marxismus a sociální demokrtacii na základě, že jejich podpora ženského volebního práva ukázala, jak se podrobili tlaku žen!

…..

Mackay považoval za největší chyby německého hnutí gayů následující: 1) pokus prezentovat tuto lásku jako „vznešenější a lepší“, když ve skutečnosti je to „láska jako každá jiná, ani lepší ani horší“, a stejně schopná přinést štěstí, jestliže je to pravá láska; 2) pokus „propagovat svobodu mužů milovat na úkor žen“; a 3) poslední chyba, která byla podle mého názoru „katastrofálnější, než všechny ostatní“: „Tato láska perzekuovaná soudci a zatracovaná kněžími, uprchla k lékařům, jako kdyby to byla nemoc, která by jimi byla léčitelná.“

…..

Jednou z vůdčích osobností hnutí Wandervogel byl Hans Blüher, který se stal jeho členem v roce 1902 ve věku 14 let. Byl misogynem, který věřil ve vrozenou podřadnost žen – přesto také v to, že bisexualita je přirozeným stavem lidské osobnosti. Homosexuální a bisexuální muži podle jeho názoru představují nejlepší učitele pro mladé – názor důrazně vyjádřený také Friedlaenderem: „Jenom ten kdo je dobrým pederastem může být dobrým pedagogem.“ 

_____________________________________________________________________________

David_Thorstad, je historik, bývalý prezident Gay Activists Alliance a zakládající člen North American Man/Boy Love Association NAMBLA, což znamená Severoamerické sdružení pro lásku mezi muži a chlapci. Vybral jsem jeho článek, protože je téměř od samotných počátků aktivním členem amerického hnutí za práva gayů a zastával v něm celou řadu vysokých funkcí. Navíc je sám pederastem a za jejich práva se horlivě bije. Proto je člověkem mimořádně povolaným k rozkrytí souvislosti mezi pederastií a homosexualitou. Svojí precizní argumentací doslova drtí nesmysly, které se děti musí učit ve školách a kterými je celá populace západního světa zaplavována prostřednictvím masmédií.

Srozumitelně dokumentuje, že pederastie neboli sexuální zneužívání dětí a dospívajících s homosexualitou nejen souvisí, ale dokonce představuje hlavní formu mužské homosexuality. Navíc vysvětluje, že vedle homosexuality, u které hraje významný vliv dědičnost a období nitroděložního života, existuje i homosexualita, která vzniká vlivem kulturních zvyklostí. Podobně jako se děti pastevců naučí sexu s ovcemi nebo kozami, tak se mladí chlapci mohou naučit sexu s muži. Jak jinak by asi k rozšíření homosexuality v antickém Řecku nebo v německých mládežnických organizacích za Výmarské republiky došlo? Thorstad lituje, že se většinové hnutí homosexuálů zřeklo pederastů a hodilo je přes palubu. To je z jejich strany jen dočasný, taktický ústupek, protože zatím převládl ochranitelský instinkt rodičů nad chtíčem pederastů a tak se vůdci hnutí homosexuálů rozhodli počkat. Pederastie jako touha po mladých chlapcích však nevymizela, což jsem již na této stránce homosexualita.eu dokumentoval v celé řadě článků, že ani nebudu unavovat jejich výčtem. 

Článek jsem přeložil jen z části, protože nemám dost času. Pokud by se někomu z čtenářů chtělo doplnit zbytek, tak by tím vykonal záslužný čin na poli vzdělávání české veřejnosti. Místa, kde je text přerušen jsou označena tečkami. Také jsem doplnil obrázky s popisy a zvýraznění v testu. Pod českým překladem jsem umístil anglický text, aby si mohli čtenáři rovnou dočíst zbytek, zkritizovat chyby v mém rychlopřekladu a také pro případ, že by nepohodlný text z internetu zmizel, což se mi již stalo.

Pavel Čermák

Zdroj: tu
 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.